Interview :: David Nykl

David Nykl už tretí rok hrá v Stargate Atlantis doktora Radka Zelenku, a postupne si získava fanúšikov nielen v Českej Republike, ale i USA či Kanade. Tu si môžete prečítať preklad rozhovoru, ktorý s ním urobil gateworld vo Vancouveri, presne rok po prvom rozhovore s Davidom Nyklom.

Otázka redaktora Gateworldu: David Nykl, ďakujem že ste prišli.

David Nykl: Aj ja ďakujem.

Otázka: Mohli by ste nám povedať niečo o účasti doktora Zelenku v epizóde, ktorú teraz natáčate?

David Nykl: Táto epizóda je nazvaná Irresistible.

Otázka: Irresistible?

David Nykl: Irresistible je meno tejto epizódy. Je špecifická tým že sa tu objaví Richard Kind. A Zelenka tu robí to čo dosť často, čo znamená že je v kontrolnej miestnosti s doktorkou Weirovou. Atlantis tím začína meniť svoje správanie, Zelenka tomu podlieha tiež, skoro takisto ako každý iný.

Otázka: Takže ako by sa dalo charakterizovať epizódu, bude tu mať Zelenka veľkú úlohu?

David Nykl: Epizóda bude dosť zábavná. Bude to podobné epizóde Duet, ktorá bola minulý rok. Bude to skoro sitcom. Určite to nebude veľká epizóda pre Zelenku.

Otázka: Budete v tejto epizóde robiť i niečo iné, čo ste ešte na Atlantise nemohli?

David Nykl: Ó, áno.

Otázka: To je dobre. Tak čo bude odlišné?

David Nykl: Hmm, Hmm.

Otázka: Ste dostatočne spokojný s tým ako sa vyvíjajú Zelenkove vzťahy počas roka?

David Nykl: No, hej i keď dúfam že ten vývoj bude väčší. Počas druhej sezóny som veľmi rád pracoval, i teraz počas tretej s ostatnými s veľkou radosťou. Mal som šancu robiť s Joe Flaninganom, dosť často s Davidom Hewlettom , či s Torri Higginson. Postava sa síce vyvíja pomaly, ale isto.

Otázka: Mohli by ste nám povedať niečo o konci sezóny? Zelenka tu mal niekoľko skvelých momentov spolu s dr. Beckettom, budeme niečo takéto ešte môcť vidieť?

David Nykl: Ó, ano, určite. Hovoríte o Alies s tým Wraithom? Tam bolo veľa zábavy. David, Paul, Torri. Sú to proste skvelý herci, a som veľmi vďačný za to že s nimi môžem pracovať. Ale hlavne s Paulom (McGillionom), zabávali sme sa na pracovisku celú dobu, je super robiť s ním nejakú scénu.

Otázka: Takže nebudete stále pripútaný len s Davidom?

David Nykl: Nie, nie nie! Teda dúfam že nie. Je tu veľa iných miest kde Radek môže ísť. To je isté.

Otázka: Nemyslíte si že Zelenka má odpor robiť stále druhé husle Mckayovy?

David Nykl: Nie. Myslím že je tu istý druh priateľstva. Druhé husle sú len záležitosťou vnímania. Mckay je hlavný vedec, robí svoje vlastné rozhodnutia. Ale Radek má svoje vlastné názory, pocity o týchto rozhodnutiach a o smerovaní ktorým by mali ísť.

Otázka: Vkladáte dosť češtiny. Skoro do každej epizódy v ktorej sa objavíte.

David Nykl: No pozrime (smiech) je to tak 50 na 50. Myslím to tak že to čo mi je napísané je 50%, a to čo vkladám ja je ďalších 50%. Vyzerá to tak že mám riadok v scenári a v zátvorke je napísané (v češtine). To mi napíšu v angličtine, a ja to potom poviem po česky. Dosť často sa stáva že rozprávam vulgárne. Väčšinou sú to scény s veľmi napätými emóciami.

Otázka: Koľko s toho je naozaj v scenári?

David Nykl: Myslím že v scenári je to úplne všetko. Takže hovorím je napísané, snažím sa to prekladať do češtiny doslovne, ale je dosť obtiažne všetko preložiť úplne presne. Väčšinou je v scenári to čo mám povedať v češtine, ale hlavne ide o myšlienku čo to má obsahovať, čo mám vyjadriť, ale slová sú už moje.

Otázka: To je super že vám v tom toľko dôverujú.

David Nykl: Tiež sa čudujem. (smiech)

Otázka: Veľkou témou minulý rok bol Wraithský retrovírus. Uvidíme Zelenku viac zapojeného do Beckettovej vedeckej práce tento rok, alebo bude Zelenka uviaznutý pri Mckayovy?

David Nykl: Môžem zatiaľ povedať to čo som videl doteraz, a odpoveď je nie. Nebude pracovať na retrovíruse. Práca v Alies bola súvisiaca práve s tým, a vývoj od vtedy pokročil. Ale máme i veľa iných problémov, s ktorými sa stretávame teraz.

Otázka: Je nejaká šanca že budete opäť vymotávať Mckaya zo situácií, problémov čo si on sám zavinil? Ako napríklad v epizóde Trinity, kde sa mu snažíte vysvetliť...

David Nykl: Trinity, Grace under Pressure, list pokračuje a pokračuje. A som si istý že to takto bude pokračovať i ďalej.

Otázka: Dúfate že tento rok dokončíte ako herec nejaké projekty, ak áno tak aké.

David Nykl: Uhm... Hamleta (smiech). Ale inak čo mám dokončiť? Ja mám veľmi rád svoju postavu. Baví ma pracovať na hviezdnej bráne.

Otázka: Rozoznávajú vás ľudia na verejnosti?

David Nykl: Viete, akurát sa mi to stalo nedávno. Bol som v supermarkete vo Vancouveri. Vkladal som potraviny do vozíka. Jedna pani prišla ku mne a spýtala sa: "Nie ste vy ... Nie ste ... nie ste náhodou ten chlap zo toho scifi seriálu?" Ja som tomu nemohol uveriť. Totiž mne sa to nestáva tak často, nenosím okuliare a holím sa úplne inak. Som úplne nezpoznatelný, anonymný. A ona ma napriek tomu spoznala. Bol som moc prekvapený.

Otázka: Veľa fanúšikov si myslí že skutočný život herca sa väčšinou podobá na život postavy, ktorú hrá. Vedeli by ste nám povedať nejakú odlišnosť medzi Zelenkom a Davidom Nyklom?

David Nykl: To je moc zaujímavá Otázka. Je zrejmé že je tu isté prepojenie, lebo ste jedna osoba že? Hráte často charakteristické znaky, ktoré sú vám blízke. Ak však hráte postavu máte sklon k veciam, ktoré vám nie su úplne charakteristické. Radek Zelenka je vedec. Je viac opatrný. Má tendenciu mať obavy o veci, o ktoré by som ja nikdy nemal. Hlavná odlišnosť je vždy to s čoho vychádza postava a s to z čoho vychádza i v prípade doktora Zelenku.

Otázka: Poďme k tohtoročným novým epizódam.

David Nykl: Páči sa mi Irresistible, je veľmi vtipná. Ale takisto sú veľmi dobré prvé dve epizódy No Man's Land a Misbegotten. Tie sú skutočne ohromné. Teraz som dočítal The Real World. To je úplne iný žáner, je to skoro psycho dráma.

Otázka: V koľkých epizódach ste zatiaľ účinkovali?

David Nykl: V 10 prvú sezónu, v 10 druhú sezónu a myslím že to týmto smerom bude pokračovať i tento rok.



 

Richard Woolsey byl představen jako vedlejší postava, původně měl zatápět jako byrokrat IOA hrdinům z SG1 a SGA. Teď, po pěti letech, přebírá velení nad Atlantis. Herecký veterán Robert Picardo mluví o tom, jak roli původně získal, jak se Woolsey během let měnil a jak se tato role liší od role Doktora ve Star Trek: Voyager.

GateWorld: Jsem Darren Sumner a jsem tu s panem Robertem Picardem, s jednou z mých sci-fi ikon, nyní ve Stargate: Atlantis.

Robert Picardo: Nechci vás přerušovat, protože to děláte opravdu dobře. Líbí se mi, jak to zní! Ve skutečnosti jsem nový velitel. Vlastně, když teď zavolám svého agenta, tak vám řekne: „Je to velitel“.

GW: Můžete nás nejprve vzít zpátky do 7. série SG1, kdy jste byl původně do role Woolseyho obsazen?

RP: Pracoval jsem Vancouveru na jiném seriálu. Už ani nevím, co to bylo. Mohly to být Příběhy ze záhrobí. Ne! Už si vzpomínám! Byly toKrajní meze. Dělal jsem na Krajních mezích, to je ono. Zavolal mi můj agent a ptal se, jak se mi tady nahoře ve Vancouveru líbí počasí. Tak jsem se zeptal proč a on řekl, že mi nabídli hostování na jeden den v SG1. A, ten seriál jsem samozřejmě znal, když jsem se díval na Showtime. A myslím, že se to tehdy zrovna přesunulo na Sci-Fi channel a myslím, že jsem SG1 už zrovna nesledoval. Ale řekl jsem, že to zní skvěle. A bylo to jednodenní natáčení velmi náročné na dialogy. Musel jsem za den nebo dva potom letět do Anglie, tak celou mou roli museli natočit v jeden den.

GW: Byla to epizoda „Heroes“…

RP: Epizoda „Heroes“. Ten materiál byl tak dobrý, že než aby to vystřihli, udělali z toho dvou-díl. Hrál tam Saul Rubinek, který je jeden z mých oblíbených charakterních herců. Je skvělý.
Dostal jsem scénář a byl to v podstatě takový ten tvrdý úředník. Víte, úředník investigativního vzhledu, který byl poslán, aby prověřil, kdo nese vinu. Protože ta doktorka tragicky zemřela a on si myslel, že to musí stát něčí hlavu. Takže jsem neměl moc osobnosti. Nikdo mi nevěřil, všechny jsem vyslýchal, abych mohl rozhodnout, zda je nutné plné vyšetřování.
A všichni ke mně byli opravdu milí. A ostatní herci byli moc vřelí a podporovali mě. A producenti…jeden z nich mi kdysi dal mou první roli v televizi, takže tam bylo zajímavé prostředí. Moc jsem o tom nepřemýšlel. Natáčení se povedlo. Řekl jsem díky a nashledanou.

GW: A hned vás přivedli zpět!

RP: Hned mě přivedli zpět – což mě překvapilo, protože se zdál být jako jedno-epizodní padouch. Ale i když mě přivedli zpátky podruhé, nebyl jsem zrovna okouzlující. Ale hrál jsem roli, kde jsem rozkazoval zlému senátorovi Kinseymu.

GW: „Inaguration“

RP: Přesně. A já jsem nevěděl, že se mnou manipulují. V té epizodě začali Woolseyho napravovat tím, že ukázali, že to myslí dobře a jak mu záleží na tom, mít civilní dohled nad vojenskou operací. A taky cítil důležitost toho, aby se to nevymklo kontrole, když tam dosadil lidi, kteří, ironicky, by měli zabránit, aby se to kontrole nevymklo. Takže ukázali, že jsem to myslel dobře, když jsem měl opravdu pěknou scénu na konci, s prezidentem, kterého hrál William Devane, kde jsem řekl: „Vím, že jste uzavřel jisté dohody, abyste byl zvolen, a tady mám informace o tom, jestli jste se náhodou nedohodl se špatnými lidmi.“

A v tu dobu jsem tady už měl pár přátel, kterým se líbilo, že tu jsem. Tak mi začali psát pravidelné hostování. A dali Woolseyho stálou funkci, což bylo skvělé. Stal se novou spojkou s IOA. A to mi dalo důvod se objevovat a otravovat lidi. A i tak, ta postava byla…nechci říct jednostranná, ale přišel do seriálu jako konfliktní postava. Jako problém. A typ muže, který byl dokonalý byrokrat, říkající všem, co dělají špatně. Taková osobnost teoretického znalce. Nebyl zvyklý pracovat ve skutečném světě. Jenom prostě posuzoval ty, kteří to dělali.
A pak byl Woolsey jako postava rozvíjen v různých epizodách SG1, a potom se začal míchat i do Atlantis. A pak k němu přidali i trochu humoru, což bylo pěkné. V epizodě „The Scourge“ jsme měli možnost vidět, že ve skutečné situaci není Woolsey tak sebejistý jako v konferenčním sále.

GW: Joe Mallozzi říkal, že když vás viděl utíkat, rozesmálo ho to.

RP: (smích) No, já se vlastně málokdy směju. Ale když jsem viděl tu scénu, taky jsem se smál. Byl jsem odhodlaný se zachránit jako první.

GW: Takže si myslíte, že se Woolsey za těch posledních pět let jako postava rozvinul?

RP: Rozhodně! A jak jsem řekl, zásluhu na tom mají hlavně scénáristé, kteří se rozhodli udělat tu postavu vícedimenzionální. Dejte mu nějaké komické slabé stránky. Dejte mu vědomí toho, že má k lidem špatný přístup, ale možná si nemůže pomoct. V minulé sérii byla pěkná scéna, kdy jsem přišel hodnotit velení plukovníka Carterové. A řekl jsem Amandě něco jako: „Bylo mi řečeno, že mám k lidem špatný přístup…“ A ta věta tam zůstala viset ve vzduchu. Jako prd strýčka Mitche po obědě (smích), který ne každý zaregistruje. A to je prostě v tom rozhovoru a pak jdeme dál. A to byl myslím pro Woolseyho velký krok. Přiznat, že společenské vystupování není jeho silnou stránkou.
A ještě se vysvětlí, v epizodách, které natáčíme, proč přesně chtěl tuhle pozici. Protože vždycky hodnotil velení jiných lidí. A není tam žádná známka toho, že by sám aspiroval na to, být sám velitelem.

GW: Takže je to něco, co sám chtěl?

RP: Je to něco, o čem jsem přemýšlel a mám pár nápadů. Ale ještě jsem se scénáristy nemluvil o tom, proč to chtěl. Jen jsem udělal pár vlastních rozhodnutí, protože to nebylo vhodné k tomu, co jsme dosud natočili. Takže jsem o tom sám přemýšlel, protože vím, že Amanda určitě přijde v této sérii jako host a že určitě dojde k nějaké konfrontaci mezi Woolseym a Carterovou, proč jsem jí vzal práci, když to tak řeknu. Nebo proč jsem doporučil, aby byla nahrazena. Možná taky proč jsem nabídl sebe jako dočasnou náhradu. Nebo že mě IOA navrhla jako dočasnou náhradu a já prostě zůstal.
To je to, co mi Joe Mallozzi řekl, když mi poprvé navrhl ten nápad s velením. IOA se rozhodla vyměnit vojenského velitele, protože to vždycky byla vědecká expedice s civilistou ve velení. A zatímco oni někoho na to místo hledají, já v tom mezidobí převezmu velení. A dělám natolik dostačující práci, že už na tom místě zůstanu.
Ještě jsme to tam nedali, ale mohl by to být ten základní důvod. Prostě to ještě nebylo řečeno v prvních čtyřech epizodách. Ale jasně to chtěl. Z toho, jak ho zatím píšou, to vypadá, že si chtěl něco dokázat. A pro mě, jako herce, je úžasně zábavné hrát někoho, kdo sám sebe snaží vylepšit. Nikdy mě nebaví hrát někoho jedním způsobem – někoho, kdo je spokojený s tím, kdo je. Bez toho, aby se snažil se změnit nebo vyvinout.
To byla jedna z výzev a zábavných částí mé postavy ve Star Treku – byl navržen k jednomu účelu, ale snažil zasáhnout do mnoha dalších oblastí. Myslím, že je to přitažlivé i pro diváky, vidět postavu, která se snaží zlepšit, která si uvědomuje svoje nedostatky a pokouší se je překonat. Takže to je část, kterou si nejvíc užívám. Museli jsme potlačit ten fakt, že Woolsey není zrovna odvážný, a když hledáme třeba nějaké komické momenty, vycházíme z toho, že není moc dobrý ve vztahu k lidem.

GW: To je jeden z nejlepších příběhů v dramatu. Protivník stávající se hlavní postavou. Cesta tam nejspíš zabere většinu sezóny.

RP: Souhlasím s vámi. Totiž, je to celé o tom, jak objevuje svoje ambice a jak se musí kousek po kousku změnit, aby uspěl.
Kdykoliv hrajete postavu, která je starší, než vaše cílová divácká skupina – protože si myslím, že science-fiction má převážně mladé, mužské diváky – ztotožní se s postavou v jakémkoliv věku, která se snaží nějak zlepšit. Myslím, že je to pocit, která máte v každém období svého života. Odmaturujete, jdete na vysokou a najednou řeknete: „Už nechci, aby mi říkali Bobby. Chci být Robert. Nebo Rob.“ Nebo se prostě změním. Změním cokoliv, co se mi nelíbilo. Chci to zvládnout, chci se zkusit prezentovat jako nový člověk a uvidím, jak do toho obrazu zapadnu.

GW: Takže si myslíte, že to, že se Woolsey stal velitelem základny, ho mimoděk udělalo hlavní postavou? Nebo je to postupný proces? Stát se z protivníka hlavní postavou.

RP: No, opět, kvůli jeho slabšímu sociálnímu vystupování je protivníkem tím, jak se prezentuje jako hlavní postava. Totiž, ano – „Jsem tady, abych chránil bezpečnost základny“. Ale také pořád říká: „Musíme se zaměřit na naši misi, a snažit se nebránit lidem v různých přátelských a humanitárních akcích.“

On je byrokrat. A pro mě osobně, co to pro mě dělá ještě zábavnější je to, že jsme jasně demonstrovali na současném stavu v naší zemi, jak byrokrati říkají armádě, co má dělat, ačkoliv sami žádné vojenské zkušenosti nemají a to může vést k vážné katastrofě. A jedná má část, spíš zlomyslně, přemýšlí o Woolseym jako o Dicku Cheneym – jestli je to vůbec něco představitelného. Ale fanoušci science-fiction mají největší představivost na světě. Takže jestli si umíte představit Dicka Cheneyho – s tím, že má schopnost sebereflexe a schopnost přiznat vlastní chybu – pak jste na dobré cestě k možnosti, stát se z byrokrata lidskou bytostí.

GW: V tomhle existují jisté podobnosti s postavou doktora McKaye. Také začal jako nepříjemný, nesympatický chlap. Myslíte si, že existuje způsob, jak hrát Woolseyho jako obecně sympatického, ale aniž by ztratil to, co ho dělá tím, čím je?

RP: Nechtěl bych to. Opravdu bych to nechtěl. Protože to je část té pokračující zábavy.
Když děláte televizní seriál, diváci chtějí cítit, že ty postavy znají. Je to zvláštní věc…je to taková dvojakost, kdy diváci chtějí něco, co už předtím viděli a milují to. Ale vždycky chtějí být i trochu překvapení. Takže musíte pořád hledat cestu mezi tím, co od té postavy očekávají, ale zároveň se snažit diváky překvapovat neustálým bojem o nějaký vývoj. Ale nechcete se náhle stát jinou postavou, protože stávat se jí, je vždycky zajímavější, než jí už být. Toho bych se nikdy nechtěl vzdát. A náhle ho mít lepšího ve vztahu k lidem a odvážnějšího.

GW: To není to, čím ta postava je.

RP: Ne. Ten proces, kdy roste ve velitele, bude, myslím, z mé perspektivy velmi vzrušující a i divák si to doufejme užije.

GW: Woolsey se ukáže v epizodě „The Seed“. Je to vaše první epizoda?

RP: Objevím se krátce a překvapivě už na konci první epizody. Jen si nepamatuju název. „Search and Rescue“. S názvy jsem hrozný. Jsem dobrý s příběhy. Takže na konci „Search and Rescue“se ukáže a spíš náhle a neobřadně oznámí, že to tam přebírá někdo jiný. A hups, myslím, že to jsem já!
A pak ta další epizoda, „The Seed“, je docela dramatická. Je tam velmi málo humorných momentů týkajících se mé postavy, spíš je to jeho strohost a příjezd…a to, že není schopen přednést inspirativní projev. Ale mimo to, je to docela dramatické. A co se týká mé postavy, ten příběh je v podstatě o tom, že za takových okolností se nedá vždy postupovat podle předpisů, což je to, co si myslel, že bude dělat.

GW: To je to, co vždycky dělal.

RP: Přesně. Vždycky se jiných lidí ptal: „Proč jste nepostupovali podle protokolu?“ A teď to sám zažívá na vlastní kůži…

GW: Možná že někdy musíte porušit Základní směrnici.

RP: Nemyslel jsem, že tady u MGM máme Základní směrnici! Nebo máme? Myslel jsem, že Primární směrnici má Paramount. (smích) Jak jí říkáte?

GW: Zkopírovali jsme ji…

RP: MGM potřebuje pro Základní směrnici jiný název. Třeba „Hlavní věc“. Myslím, že Woolsey ví, co ta „Hlavní věc“ je. Ale myslím, že chtěli ve Woolseyho očích zhasnout to světlo „všechny sázky uzavřeny“. Ale že to nebude prosté otevření manuálu a následování kódu.

GW: - což jste ochutnal loni v „The Seer“, kde je hodnocena Carterová.

RP: Přesně tak. A co je skvělé na té epizodě, kterou teď děláme, „Ghost in the Machine“ je, že míč je teď na druhé straně. A já v podstatě vezmu stránku z její knihy velení a zkusím si vytvořit vlastní. Zkouším blufovat, stejně jako to udělala ona. A tohle není něco, co by bylo uvedeno ve scénáři – snažím se tak napodobit ten její moment, kterého jsem byl svědkem a který jsem téměř zničil. Vlastně, myslím, že to mohla být tehdy chvíle, kdy se Woolsey rozhodl, že sám chce být velitel. Protože obdivoval ten klid a tu sílu, kterou v tu chvíli projevila. Jak by si s tím asi poradil on? V té době mě to rozhodně nenapadlo, ale když se podívám zpátky, to byl ten velký moment, kterého byl svědkem. A myslím, že i velká lekce, kterou dostal.

Takže v „Ghost in the Machine“ uvidíte Woolseyho první velký krok do jeho vlastního stylu velení. Je tam ještě jedna epizoda, o které jsme nemluvili…

GW: „Broken Ties“

RP: Ano. „Broken Ties“ má velmi dobrou a dramatickou hlavní zápletku, ale ve vedlejším příběhu je hodně momentů, kde si Woolsey zvyká na život na vzdálené vesmírné základně.
Jsou tam taky nějaké komické momenty, odkazující právě na tohle. A taky ukazuje na fakt, že je to opuštěný muž, který se oženil se svou prací. A teď je tady, a má všechny ty lidi, s nimiž velmi intenzivně pracuje, ale nemá ještě žádné přátele.

GW: Myslíte, že měl nějaké přátele na Zemi?

RP: Myslím, že to je mé tajemství. V téhle epizodě zjistíme, že je rozvedený. Byl několik let ženatý, rozvedl se, nemá děti a po rozvodu přišel o svého psa.
Musíte si uvědomit, že Joe Mallozzi je velký milovník psů a já jsem taky milovník psů. Takže si jsem jistý, že se objeví pár tematických prvků.

GW: Chci zjistit, že jméno toho psa je Neelix! (smích)

RP: Vidíte, a máte na krku další soudní proces!

GW: Ještě rychle zpátky k tomu velení: Těšíte se na scénu, která určitě bude napsaná a kde si Carterová a Woolsey porovnají poznámky?

RP: Oh, ano! Těším se na to. Taky se těším na tu možnost, že nějaký nový pozorovatel z IOA přijde zastrašovat mě. Popravdě, už mě napadlo pár herců, kteří by tu roli mohli hrát. Celé to „jsem teď v kůži velitele“ bude skvělé hrát. Protože jsem nebyl zrovna taktní, když jsem někoho hodnotil. Bude zajímavé vidět, co budu očekávat a jak budu reagovat.

GW: Teď když už Woolsey není člověk stojící mimo Atlantis, ale je součástí týmu, jak přistupujete k interakci s každou z těch individuálních postav? Dokážu si představit, že Woolseyho interakce se Sheppardem je naprosto jiná, než třeba s Rononem.

RP: Je zvláštní, že jste zmínil Ronona. Už jsem přemýšlel, že protože on je „muž činu“ – málomluvný muž – a já jsem muž mnoha slov a žádné akce, že jsme přirozená dvojice. Nejen komický doplněk, ale i dramatický doplněk do seriálu. Takže můj cíl a naděje je, že …už jsem mluvil s Joe Mallozzim o nalezení způsobu, jak nás dát v určitých situacích dohromady. A dokonce jsem měl jeden nebo dva návrhy. Takže uvidíme. Protože podle mě je pro diváka nejzábavnější, když vidí postavu, kterou se naučili mít rádi, jako Ronon, vypořádat se s někým, na něhož nejen že není zvyklý, ale s kterým jednat musí. A je vždycky zábava dát novou postavu dohromady s někým v dlouho-běžícím seriálu. Měl jsem pár nápadů, jak bychom na sebe mohli reagovat, takže bude zajímavé sledovat, co se stane.
V ideálním případě si vyvinete unikátní vztahy se všemi těmi různými postavami, ale protože jsme takové pravé opaky a protože mu jdu tak očividně na nervy, tak si myslím, že jsme ideální dvojka.

GW: Ve 4. sérii v epizodě Midway je scéna, kde Ronon jde k hodnocení IOA a říká: „Vím, jak zvládnout lidi jako Woolsey. Zvládnu to sám.“

RP: Existuje spousta vět, jako je tahle. Taky říká, v epizodě „The Seed“, kde se poprvé objevím, něco jako: „Na planetě je šest miliard lidí a tohle je to nejlepší, s čím přišli?“ (smích) Něco takového. Opravte mou matiku. Kolik lidí je na planetě?

GW: Šest celých pět?

RP: To není špatné! Správně! Ano! Myslel jsem, že jsem mimo v nějaké řádové hodnotě a budu se muset omlouvat.

GW: Považujete se za fanouška Stargate? Co si myslíte, že je pro diváky nejvíc zajímavé?

RP: Nějakou dobu už tohle říkám. Musím si dávat pozor, když to říkám na Star Trek conech. Myslím, že je to určitá uvolněnost, neformální kvalita Stargate, co mě oslovuje. Dělají humor, celkem vzato, lépe než jsme to dělali ve Star Treku.

Pro mě je těžké to říkat, protože jsem hrál postavu, která v sobě nesla spoustu humoru. Ale myslím, že je to něco jako obecné vědomí toho, že jsou v science-fiction seriálu. Myslím, že to začalo s RDA, s jeho přístupem: „Jsme neohrožení a tvrdí každý týden, takže znovu musíme zachránit svět.“ Trochu to připomíná Harrisona Forda ve filmech„Star Wars“ či „Indiana Jones“. Ten tón, který v tomhle seriálu zachytili, mě opravdu oslovuje. A je to skvělý způsob, jak míchat humor s akčními sekvencemi.
Myslím, že visuální efekty jsou v seriálu skvělé. A opravdu miluju hudbu úvodních titulků. Musím vám říct, moje osobní radost plyne z těšení se na to, až se tam objeví můj obličej. Úvodní titulky tohohle seriálu opravdu miluju. Miloval jsem úvodní titulky i u minulého sci-fi seriálu, kde jsem byl. Protože Voyager byl ve svých titulcích takový vznešený a operní, a tohle je zase víc takové, že vás to chytí za pásek, vytáhne ze židle a vyhodí z okna. Opravdu se mi líbí.

GW: Jak můžete jako herec přirovnat tuhle zkušenost k vašim rokům ve Voyageru?

RP: No, je očividně relativně brzy na tohle odpovídat. Ale tohle je velmi pohodové natáčení. Víte, Star Trek připomínal spíš feudální systém. Byl jako staré, zavedené impérium. A na tomhle feudálním systému byly dobré i špatné stránky. Byl jste odměněn, když jste dobře sloužil! (smích)
Ale protože tenhle seriál existuje už nějakou dobu a protože se dělo několik seriálů a filmů ve stejnou dobu, tak je to takové volnější a demokratičtější. Při natáčení svého starého seriálu jsem se moc bavil. Ale můj dojem je, že tady je to takové víc pohodové.

GW: Ještě jednu malou otázku ke Star Treku, protože oba jsme takoví velcí fanoušci Star Treku i postavy Doktora…

RP: Jistě! Ptejte se na otázky ohledně Star Treku a já vám řeknu proč. Tam venku je několik Star Trekfanoušků – a já zjistím, kdo jste a kde žijete – kteří teď Stargate nesledují. A co chci teď říct je…vítám vás.
Teď, zatímco čtete tohle interview na Gateworldu, a jestli jste neoblomný fanoušek Star Treku, tak s tímhle problémem se teď vypořádávat nebudu. Musíte vystoupit ze stínů a obrátit se ke Stargate: Atlantis. A dejte mi tři epizody. Sledujte mě ve třech epizodách a já vás vyzvu k tomu, abyste se stali fanoušky.
A pokud se jimi nestanete…pak o tom nechci slyšet (smích). Jen mi dovolte jeden záběr, OK?
Tak můžete. Zeptejte se na vaši otázku.

GW: Kdyby se, dej Bůh, Star Trek vrátil do 24. století, vrátil byste se rád ke své postavě a strávil zase nějaký čas s Doktorem?

RP: Bavilo mě to. Bylo to skvělé. Myslím, že je to skvělý nápad, že J.J Abrahms se rozhodl celý Star Treksvět znovu oživit. A mám dojem, že ten film bude mít velký úspěch, protože si myslím, že je to chytrý člověk a vzrušující režisér. Myslím, že vaše otázka tím byla vlastně zodpovězena. Tím, že začínají znovu, a budou v jiném místě a čase.

Jistě, moc mě bavilo tu postavu hrát. Bylo by skvělé se tam vrátit. Ale nemyslím si, že se to stane. Co by mohli udělat, jestli začnou dělat film po tomhle filmu, že by mohli dělat nové obsazení, různými způsoby, nějaké známé tváře – ale nejspíš by hráli jiné postavy právě kvůli jiné době, v které se to odehrává. Kontaktovali mě z New Voyages(fanouškovský film, nyní Star Trek: Phase II – pozn. překl.). Myslím, že ten s Georgem Takei byl úžasný. A tak chtěli dělat jeden se mnou. Můj původní nápad byl hrát postavu, která je proti výzkumu umělé inteligence – tak trochu náboženská nebo pseudo-náboženská postava, která si myslí, že je to ďábelské nebo tak něco. Takový anti-„Zimmerman“. To jsem chtěl dělat.

GW: Něco jako dělal Brent Spiner v Enterprise…

RP: Dělal tu samou věc? Je to tak. Říkali mi to.

GW: Hrál Soongova předka.

RP: Ale myslím, že bude zajímavé vidět Star Trek zpátky. A dobrá science-fiction jen podnítí chuť lidí po další dobré science-fiction. Opravdu nevidím žádné soupeření mezi Star Trekem a Stargate. Vím, že jsem první herec, který má hlavní role v obou světech a jsem na to hrdý.
Vím jedno: Znamená to, že mi to nabízí příležitost napsat své jméno na můj obličej po celém světě (smích)

GW: Jako fanoušci vám děkujeme za vaše přispění k našemu oblíbenému žánru. Díky, že jste s námi tenhle čas strávil, Roberte Picardo.

RP: Skvělé! Cením si toho. Děkuji vám oběma.

 

Před koncem 4. série poskytl David Hewlett rozhovor pro about.com. Mluví v něm nejen o uplynulém roce v Atlantis a o své postavě doktora McKaye, ale také o své další práci, a o natáčení 5. série. 
Tento velmi vtipný a zajímavý rozhovor s Davidem Hewlettem dělal Mark Wilson. 

Mark Wilson: Nejdřív mi dovol říct, že jsem obrovský fanoušek doktora McKaye. 

David Hewlett: (smích) To my oba. 

MW: Neptal jsi se někdy sám sebe, jestli fanoušci „pochopí“ McKaye – že se dostanou přes Rodneyho složitost, a uvidí jeho komplexnost a potenciál? 

DH: Mluvíš o tom, jaký to byl hajzlík. Nejprve, když jsem zjistil, že to budu dělat znovu – když jsem byl v SG1 a natočil tam několik epizod, byl jsem překvapený, protože byl taková neuvěřitelně jízlivá postava. Takže jsem docela na straně fanoušků. Bylo to: „Panebože, proč by to dělali…? Proč ze všech lidí, vracejí zrovna tohohle?“ 

MW: A všechny ostatní postavy na Atlantis jsou tak milé. 

DH: Jsou to tak milí lidé a pak je tam tenhle naprosto arogantní hajzlík. Nejvíc jsem se bál, že ho budou chtít obměkčit, a najednou z něj udělají milého chlápka. Odvedli ale dobrou práci v tom, že sice není o moc sympatičtější, ale je víc pochopitelný. 

MW: Pomáhá taky to, že ostatní postavy mu začaly rozumět a mít ho rády. 

DH: No, to je ono. Myslím, že to je jedna z těch věcí, kde moje postava zaplnila mezeru. Je to jako moje vlasová čára. Taky se jí snažím zaplnit, jak jen to jde. 

MW: Další věc, která pomáhá, je to, že se všechno děje právě Rodneymu. Je to univerzální oběť. Skoro se utopí (2x14 – Grace Under Pressure), dostane superschopnosti a skoro se povznese (3x14 – Tao of Rodney), potká alter-ego z paralelního vesmíru (3x08 – McKay and Mrs. Miller)… 

DH: Miluju Roda, jo, jo. 

MW: Má ženy, které se na něj vrhají…jednu požádá o ruku a má dítě…ne, počkat, to jsi vlastně ty. 

DH: (smích) Moc to nepleť, není to dobré pro můj společenský život. 

MW: Joe (Flanigan) musí žárlit pokaždé, když se ti tyhle skvělé věci stávají. 

DH: Nevím, jak moc Joe žárlí. Joe je první, kdo si ze mě dělá legraci, když se topím v ledové vodě. Ale on má svoje epizody s brouky, kde ho mění na brouka. 

MW: A můžeš si z něj dělat legraci, kvůli té věci s „Kirkem“. 

DH: To opravdu můžu. Ta jeho věc s Kirkem je ostudná. Před i za kamerou. 

MW: Ale to se teď děje McKayovi – má Katie, Sam a doktorku Kellerovou. A nemá ponětí, co s nimi má dělat. Je Rodney opravdu se ženami tak nešikovný, nebo je to nějaký obranný mechanismus? 

DH: (smích) Já opravdu doufám, že je to obranný mechanismus. Myslím, že je v té zajímavé situaci proto, že jako vědec si v téhle roli vždycky představoval ženy. Takže s nimi musí komunikovat. To je to podivné na jeho vztahu se Sam Carterovou. Ona je v jeho očích nejen „sexy“, ale taky stejně chytrá jako on. Je to pro něj stejně fascinující jako znepokojující. 

MW: V SG1 měla vždycky technické dialogy a Jack ji zastavoval. Teď ty máš technické dialogy a ona tě zastavuje. 

DH: A věř mi, vidím v jejích očích sympatie pokaždé, když se brodím stránkami tohohle textu. Jednou jsem to nazval technoblábolem a byl jsem opraven Bradem Wrightem – řekl: „Myslíš, ´zlato´“. 

MW: A musíš to říkat opravdu rychle – Rodney mluví tak rychle, že to musíš říct všechno naráz. 

DH: Myslím, že to je ten klíč. Mluvím rychle a mám pomoc. Ale „nerdi“ – oni nehloubají nad technickou stránkou věci, oni ji rychle odříkají. Hodně „nerdů“ znám a sám jedním z nich jsem – k počítačům jsem se dostal brzy a měl jsem spoustu přátel, kteří se k nim dostali ještě dřív. A přesně takoví tihle lidé jsou, prostě předpokládají, že všichni znají totéž, co oni. A pokud ne, tak jsi idiot. 

MW: Jeden z herců Dr.Who, Peter Davison, řekl, že aby byl ten technoblábol uvěřitelný, musí se říct co možná nejrychleji. 

DH: Jo, totiž, jinak je to jako byste na to, co říkáte, přímo posvítili. Ale ta zvláštní věc na sci-fi je, že to nikdy není ani tak o tom sci-fi, jako spíš o postavách a situacích, v nichž se nacházejí – technologie je obvykle jen pozadí. 
Na to se velmi snadno zapomíná. Jako sci-fi fanoušek půjčím někomu sci-fi knihu, kterou miluji, ale on sci-fi nečte a nepochopí ji, protože se právě tímhle nemůže prokousat. Přijdete tomu na chuť až časem a uvidíte smysl v tom, jak to ve skutečnosti funguje. Já mám štěstí, že jsem počítačový „nerd“ nejen v televizi, ale i doma. 

MW: Nejsi jen šéf, ale i klient. 

DH: (smích) Což mě vrací zpátky k té mezeře ve vlasech, mockrát děkuju! Loni jsem dostal od Rachel (Luttrell) jako dárek člun, který se jmenoval „Holá pravda“. Zdá se, že je to jedno z témat tohohle seriálu.

MW: A s tvým štěstím, to byl Radek, kdo zůstal zavřený se Sam ve výtahu, ne Rodney. 

DH: Věř mi, pamatuju si to. Ale i tak, v tomhle jsem nemohl prohrát – totiž, Katie Brown nebo Amanda Tapping – nemůžu si stěžovat. 

MW: A teď máš i Jewel, jejíž postava bude příští rok patřit mezi hlavní postavy. 

DH: Bude, ano, skvělá Jewel Staite. Úžasně se s ní pracuje a má takový rozpustilý smysl pro humor. Je to další z těch vztahů, kde McKay není….řekněme, že je to o respektu. 

MW: Vím, že spousta lidí říká, že je, mimo jiné, příliš krásná na to, aby ji brali vážně jako lékařskou profesionálku. 

DH: (smích) Je to neuvěřitelně dobře vypadající žena, ale snažím se to proti ní nevyužívat. 

MW: Jsi spokojený s tím, jakou cestu zatím Rodney ušel? 

DH: Jsem tím stále mile překvapen. Protože původně, když jsem tu práci bral, moje představa – a myslím, že částečně i jejich – byla, že budu prostě stát u počítače a křičet na lidi kolem. Rodney byl pro ně překvapením, protože se najednou stal členem týmu. Původní představě Rodneyho chodícího na mise by se všichni vysmáli. Ten nápad by je šokoval. Rodney byl neuvěřitelně nešťastný z chození na mise – tam, kde někteří lidi viděli potenciální dobrodružství, on viděl zdravotní riziko. 
Takže pro mě je to všechno příjemné překvapení, protože jsem si opravdu upřímně myslel, že budu sedět za počítačovým terminálem, k zbláznění znuděný, a vyklubalo se z toho mnohem víc. 
Myslím, že to krásné, co se jim na té postavě povedlo, je to, že v něm dokázali zhmotnit to, čemu se říká složitá postava. Takže jsem víc než spokojený s tím, co udělali. A vždycky je to milé překvapení vidět, jaké nové, čerstvé peklo si pro nás vymysleli. Slyšel jsem něco o plánu s ledovým jezerem, takže to zní slibně. 

MW: Skvělé, další topení. Možná bys mohl mít další halucinace Sam. 

DH: A tentokrát míň oblečenou! 

MW: „Grace Under Pressure“ je pro Rodneyho vlastně taková ústřední epizoda, po níž následuje několik dalších, kde se jeho postava posouvá dál. 

DH: Legrační na tom je to, že i když ho to posunulo někam dál, samotný ten vztah (se Sam) to neposunulo nikam, protože to bylo všechno v jeho hlavě. Takže to bylo zvláštní hlavně letos, kdy Sam přišla, a McKay s ní má za sebou tenhle zážitek a ona o něm vlastně neví. Takže to je takový báječný způsob, kde on si vyřešil se Sam několik věcí, ale oni dva mezi sebou nikoliv. Cítí to tak, že řekne „ano, ty jsi ta chytrá“, ale pořád to ještě neudělal ve skutečnosti. 

MW: A pak v „Triu“ se zamotá do popisování jejího těla a Sam mu řekne, že on si s tím nikdy nebude muset dělat starosti. 

DH: Přesně. No, on se nikdy nevzdá naděje. To je jedna z těch věcí o nás, „nerdech“, jsme vytrvalí. Je to oslabovací válka. Přesně takhle jsem získal svou milou přítelkyni, Jane – je to celé o podvádění a lhaní. 

MW: Ona si dokonce myslí, že se zasnoubila se Santou, ne s tebou. 

DH: (smích) Přesně! 

MW: Na konci 4. série jsi měl zase možnost pracovat s Paulem McGillionem, z čehož byli všichni šťastní. 

DH: Všichni kromě herců. Když už, tak to bylo o tom, abychom to měli co nejrychleji za sebou. 

MW: Zdá se, že Rodney a Carson mají tohle skvělé přátelství, ale skoro to vypadá, jakoby se přátelství mezi Paulem a tebou přeneslo na postavy. 

DH: To samé se děje s postavou Jeannie, kterou hrála moje sestra (Kate Hewlett). Scénáristé tam tu dynamiku nějak vidí. A myslím, že to, co se nakonec stane, je to, že si postava nechá něco ze života herce. Vždycky jsem byl ten typ herce, který používá různé části osobnosti pro různé postavy, protože pokaždé cítím, že nejsem dost dobrý a musí to odněkud přijít. A myslím, že Paul a já máme ten pěkný styl popichování, kterého se pořád účastníme, a myslím, že odvedli skvělou práci při vepisování to do různých scénářů. 
A zase, je to totéž mezi mnou a Kate, kde já a Katie máme tenhle – Martin Gero nám to vlastně jednou řekl: „Teď si pamatujte, že máte být bratr a sestra.“ A my jsme se tomu smáli, protože jsme se tak strašně pošťuchovali, že jsme mohli být pouze bratr a sestra. 

MW: Pamatoval si, že jste ve skutečnosti sourozenci? 

DH: Znovu jsme mu to řekli. Řekl: „Pamatujte si, že máte být bratr a sestra.“ A my na to: „Vážně? Díky, že jsi nám to připomněl.“ 

MW: Dělali jste spolu dvě epizody. 

DH: Dvě, a v „The Last Man“ je taky jeden příliš-krátký-moment. 

MW: A teď máte klona Carsona v mrazáku, připraveného vylézt ven v 5. sérii. 

DH: Rád si nechává svoje pití vychladit. 

MW: Kdo jiný se ještě vrátí? 

DH: Myslím, že je tam pár lidí. Je tam pár epizod s mrazákem. Vždycky hostující herce varuju, aby se od mrazáku drželi dál. 

MW: Umíš si představit Atlantis bez McKaye? 

DH: (smích) Snažím se si ji tak nepředstavovat. Upřímně? Myslím, že by to byl velmi odlišný seriál. Jedna z věcí, kterou jsem vždycky miloval na SG-1 a teď Atlantis je to, že je to svým způsobem science-fiction i pro ne-sci-fi fanoušky. Je to vždycky o těch skvělých, disfunkčních postavách, a o tom, jak táhnou spolu a tohle to dělá přístupnější. Atlantis by fungovala dobře i bez McKaye, ale on tomu dodává něco extra. On prostě nemůže říct nic, aby to neznělo jako „ty jsi idiot“. 

MW: Ale vlastně je to obrana. Taková obranná nepřístupnost. 

DH: Jo, všechno to mnoha způsoby vychází z jeho nejistoty. Nemá žádné společenské zábrany. A to je jedna z věcí, kterou jsem se já, David Hewlett, naučil od McKaye. Všechna ta sebe-cenzura, občas je pěkné se jí zbavit a říkat věci tak, jak jsou. 

MW: Ale buď opatrný. Nemáš nikoho, kdo by pro tebe napsal řešení do 45 minut. 

DH: (smích) To je pravda. Vedu nízký život. 

MW: Ale zpátky k té přístupnosti – máš na starosti všechny ty vědecké věci, ale nakonec jdete spolu s Joem, Rachel a Jasonem všechno postřílet. 

DH: (smích) Jo, správně. No, někdy musíš do počítače kopnout, když nedělá to, co chceš. 

MW: Tak jaké to je, být hrdina? 

DH: Je to zvláštní. Protože si myslím, že jsem stejně nesvůj, co se týče heroismu jako McKay. Dají vám zbraň a řeknou: „Takhle ji budeš držet“ a já na to: „Je to McKay! Je úžasné, že míří správným směrem!“ Vlastně jsem za svou kariéru hrál dost hrdinů proti své vůli a jsem díky tomu víc hrdina proti své vůli, než McKay. 

MW: Mezi herci vyčníváš nejen kvůli tomu, že jsi „nerd“ a hrdina proti své vůli, ale také Kanaďan. Kdybych byl Kanaďan, nadskakoval bych z toho, vidět tu vlajku na tvém rameni každý týden. 

DH: Je to zvláštní, protože tak často se to tam zase nezmiňuje… 

MW: Kromě Zee-P-M a Zed-P-M… 

DH: Přesně tak. Protože první věc, o které jsme mluvili, když jsme začínali, bylo, že nechci znít jako…že nechci dělat kanadský přízvuk. Protože především, žádná taková věc není. Ale rozhodně jsou tam věci, které se liší ve výslovnosti. Takhle můžou Kanaďané infiltrovat celý zábavní průmysl, protože Kanaďana nepoznáte, dokud nás nenutíte říkat právě takové věci jako „Zed-P-M“. Opravdu nepoznáte, že nejsme ze sousedství. 

MW: A to je legrační, protože všechno se točí v Kanadě. Kdykoliv vás vidím v epizodě, kde jste zase v tom lese ve Vancouveru, čekám, že se za vámi mihne někdo ze Smallville nebo tak. 

DH: Doslova před chvílí jsem měl na telefonu lidi ze Sci-Fi. Děláme pro ně takový malý seriál, „Starcrossed“, což je něco jako Larry Sanders versus sci-fi. Je to seriál o zákulisí natáčení sci-fi seriálu. A jeden z nápadů tam byl, že se natáčí scéna ve sci-fi seriálu a najednou se v pozadí ozve obrovská exploze. A všichni na to: „Co to sakra bylo? Kdo to udělal?“ a on je to jiný seriál, natáčený na druhé straně kopce. 
Očividně, když jdete do vesmíru, tak je jedno, jak daleko ve vesmíru jste, vždycky skončíte ve Stanley Parku (největší městský park v Kanadě, nacházející se poblíž Vancouveru – pozn. překl.). 

MW: Doctor Who má v každé epizodě stejné lomy, vy zase stejný les. 

DH: Přesně! Akorát, že teď je to Cardiff, že? Nenatáčí teď v Cardiffu? 

MW: Správně, obojí, Doctor Who i Torchwood se natáčí ve Walesu. 

DH: Přesně, to je ono. Vesmír teď vypadá jinak, má víc velšský vzhled, než předtím. 

MW: Viděl jste nové série? 

DH: Viděl. A – budu teď znít staře – je to pro mě těžké. Jsem takový purista, co se týče Dr.Who. Když přijde na Dr.Who, jsem zpátečník. Líbí se mi některé věci, které s tím dělají, ale jsem tradicionalista a stále mám v hlavě dny, kdy hrál Doctora Tom Baker. Teď je to v mnoha ohledech chytřejší, ale předtím tam byl takový druh naivity – aspoň pro mě, když jsem to sledoval. Totiž, když jsem se na to díval, byly mi tak tři, čtyři roky a sledoval jsem to zpoza gauče, když tam byl Jon Pertwee jako Doctor. 

MW: Vím, že jsi fanoušek Dr. Who, když jsi v jiném rozhovoru zmiňoval sledování sci-fi jako dítě zpoza gauče. Protože, „zpoza gauče“ je vlastně heslo pro Dr. Who. („zpoza gauče“ neboli „behind the sofa“ je britský pop-kulturní výraz pro to, když je někdo natolik vylekaný, že se např. schová za gauč. Vznikl původně v 70-tých letech